Zatímco v roce 2019 byla v době maximální velikosti ozonová díra nad Antarktidou nejmenší v historii měření, o rok později je vše bohužel úplně jinak.
Už v minulém roce odborníci varovali, že velmi malá ozonová díra (ve skutečnosti ztenčení ozonové vrstvy, nejedná se o „díru“ v doslovném smyslu, jak jsme psali již dříve zde na blogu) ještě neznamená, že je problém ozonové díry vyřešen a velmi dobrý stav v roce 2019 přisuzovali zejména neobvykle vysokým teplotám vzduchu v této vrstvě atmosféry.
Podle NASA a NOAA dosáhla velikost ozonové díry v roce 2019 během svého maxima 16,3 mil. km2 8. září, a následně se smrskla na 10,1 mil. km2 během září a října. V průměru přitom dosahuje velikost ozonové díry během svého maxima kolem 20 – 21 mil. km2. Podobnou situaci, kdy byla ozonová díra abnormálně malá během svého maxima díky vyšším teplotám v této vrstvě, zaznamenali vědci také v letech 1988 a 2002.
Od poloviny srpna tohoto roku se však velikost ozonové díry začala rapidně zvětšovat a dosáhla výrazně nadprůměrné velikosti. Dle dat z evropské družice Sentinel-5P v rámci projektu Copernicus dosáhla velikost ozonové díry během svého letošního maxima 20. září až 25 mil. km2. Podobně rozsáhlá byla ozonová díra například v roce 2018 (22,9 mil. km2) či v roce 2015 (25,6 km2). Úplně největší rozsah pak měla ozonová díra v roce 2000 (29,9 mil. km2). Výrazně významnější ozonovou díru v tomto roce vědci opět přisuzují teplotám v dané vrstvě atmosféry. Velim silný polární vítr v tomto roce zapříčinil nižší teploty vzduchu nad Antarktidou.
Velikost ozonové díry se mění z roku na rok a zároveň má v průběhu roku periodicitu, kdy se ozonová díra zmenšuje při ochlazování. Většinou se postupně zvětšuje během srpna až října, maxima dosahuje někdy mezi polovinou září a října.
Připomeňme, že ztenčení ozonové vrstvy, která chrání před UV-B a UV-C zářením, způsobily především emise některých látek člověkem, jako například halogenované uhlovodíky (někdy také označovány komerčním názvem freony), které se od 30. let 20. století využívaly například do chladicích médií, aerosolů či hasicích přístrojů. Úbytku ozonu si poprvé vědci všimli v 60. letech minulého století a v 80. letech byla ozonová díra poprvé pozorována nad Antarktidou.
Klíčový byl v tomto směru tzv. Montrealský protokol, který byl uzavřen v roce 1987. Tím se zavázala řada zemí včetně České republiky (podepsala v roce 1990), že nebudou látky poškozující ozonovou vrstvu používat. Podmínky dohody byly pak ještě v průběhu let několikrát upraveny a zpřísněny. Studie Světové meteorologické organizace z roku 2018 uvádí, že množství ozonu v ozonové vrstvě se nad Antarktidou na úroveň doby před 80. léty 20. století vrátí při současném trendu až přibližně kolem roku 2060.
Letošní výrazná ozonová díra a velký rozdíl oproti situaci v loňském roce je dán primárně meteorologickými podmínkami. Silný vítr je dán především rotací Země a velkými rozdíly mezi teplotami v polárních a mírných zeměpisných šířkách. V tomto ohledu tedy ani nelze předvídat, jak bude situace vypadat v letech následujících. Důležitý je v tomto směru, podobně jako při sledování kvality ovzduší, kde se také na meziroční variabilitě výrazně podílí meteorologické podmínky, dlouhodobý trend.
Níže uvádíme srovnání ozonové díry během svého ročního maximálního rozsahu, vlevo 8. září 2019, vpravo 20. září 2020.
 |
 |
Vývoj ozonové díry v září jednotlivé roky měření:
Zdroj: NASA
Vývoj ozonové díry od začátku července 2020 do přibližně poloviny října 2020:
Zdroj: NASA
Rád si ve volném čase hraji s daty, tvořím webové aplikace a hledám cesty, jak věci někam posunout.
Jsem autorem řady webových stránek věnovaných životnímu prostředí, například stránek a obsahu stránek infoviz.cz, na které najdete stovky infografik věnovaných tématům z oblasti počasí, klima, vody, kvality ovzduší a životnímu prostředí obecně. Dále jsem vytvořil stránky envidata.cz, kde jsou k dispozici tisíce analýz různých datových sad věnovaných právě počasí, klima, vodě a kvalitě ovzduší, a to jak pro ČR, tak globálně. Vytvořil jsem také tyto stránky enviblog.cz nebo rozcestník o kvalitě ovzduší na ovzdusi.cz.
Pracuji jako vedoucí oddělení kvality ovzduší na ČHMÚ Brno a jsem členem výboru České meteorologické společnosti.
