Na základě dotazů, které dostáváme a které se někdy opakují, by možná bylo vhodné vysvětlit si, proč zanechávají letadla za sebou „bílé čáry“, co určuje jejich velikost, délku setrvání na obloze a co přesně obsahují.
Předně bude dobré ujasnit si terminologii, ony bílé čáry, jak by se daly laicky nazvat se odborně nazývají „kondenzační stopa“ nebo někdy jako „kondenzační pruh“ (anglicky „condensation trails„, zkráceně „contrails„). Z tohoto názvu už je možná lépe patrné, co asi tato stopa převážně obsahuje.
Asi nejjednodušší příklad, proč se kondenzační stopy objevují, je příklad z praxe, který jistě každý z nás zažil. Stačí totiž jít v zimě ven a od určité teploty (dané aktuálním rosným bodem, ale o tom někdy příště) se každému při dýchání kouří z pusy. Letecké motory (a nezáleží na tom, jestli se bavíme o dopravních letounech, stíhacích letounech nebo raketách) pracují na bázi spalovacích procesů a proto jsou uvnitř vysoké teploty a výfukové plyny jsou velmi horké a vlhké. Tlak vodní páry a především teplota ve výškách, ve kterých se tyto stroje standardně pohybují, je mnohem nižší. Je tak nízká, že dochází k zmrznutí vodní páry a krystalky jsou to, co tvoří onen souvislý, úzký pruh na nebi. Každý motor vytváří svou vlastní stopu, proto bývá pruhů více těsně vedle sebe. Smíšení napomáhají turbulence vytvářené motorem a přirozené proudění větru.
Bylo by mylné domnívat se, že z motorů vychází pouze vodní pára. Obsahuje rovněž další látky, ve zplodinách najdeme oxid uhličitý (CO2), oxidy síry a dusíku, nespálené palivo, popel a částečky kovů. Právě částečky popílku poskytují, spolu s dalšími částicemi v ovzduší, kondenzační jádra. V závislosti na výšce nad zemí, meteorologických podmínkách (teplota a vlhkost vzduchu) můžou mít kondenzační stopy různou tloušťku a můžou být na obloze patrné různou dobu.
- úzké kondenzační stopy s krátkou životností – většinou značí nízkou vlhkost vzduchu v dané výšce a objevuje se především při pěkném počasí
- široké kondenzační stopy s delší životností – většinou značí vyšší vlhkost vzduchu v dané výšce a můžou být určitým indikátorem možného zhoršení počasí
Důležitým faktorem udávajícím vzhled kondenzačních stop je i palivo, které daný letoun právě používá a rychlost větru v dané výšce.
Obecně tedy lze kondenzační stopy rozdělit do tří kategorií:
- krátkodobé – mají vzhled krátkých tenkých linií za letadlem, které velmi rychle mizí. Vzduch kterým letoun prolétá je relativně suchý a tak je pouze malé množství vodní páry k dispozici na vytvoření kondenzačního pásu. Tvořící se ledové krystalky se velmi rychle vrací do plynného skupenství.
- perzistentní (nerozptylující se) – vypadají jako dlouhé bílé čáry a jsou viditelné i relativně dlouho po té, co letoun proletí. Znamená to, že je vzduch, kterým letadlo prolétá vlhčí a je proto k dispozici vodní pára ke kondenzaci.
- perzistentní (rozptylující se) – vypadají jako dlouhé, širší a nepravidelnější bílé čáry.
K tvorbě kondenzačních pásů dochází většinou ve výškách nad 7-8 km, kde jsou teploty vzduchu pod -35 °C. Pokud je vzduch vlhký a chladný, můžou se vyskytnout i v nižších hladinách. Jak ukázaly některé výzkumné studie, používání biopaliv může snížit tvorbu kondenzačních stop, protože vzniká méně částic popílku a tedy je k dispozici menší počet kondenzačních jader pro tvorbu ledových krystalků. Protože chvíli trvá, než dojde k ochlazení a kondenzaci a vzhledem k faktu, že letí letadlo velmi vysokou rychlostí, je patrné, že kondenzační stopy vznikají až v určité vzdálenosti za motorem.
Můžou samotné kondenzační pruhy mít nějaké negativní dopady? Ukazuje se, že pravděpodobně mají, ačkoliv názory na to, jak významné tyto dopady jsou se různí. Kondenzační pruhy totiž ovlivňují radiační bilanci Země. Zachycují dlouhovlnné záření vyzařované zemským povrchem ve větší míře, než v jaké odráží přicházející sluneční záření. Výzkumem této problematiky se zabývala řada studií, ve velké míře se angažovala americká NASA, která provedla detailní výzkum vlivu kondenzačních pruhů na ozonovou vrstvu, tvorbu ledových krystalků, složení částic a případnou změnu klimatu. Výzkumník NASA Richard Moore dokonce ve svém vyjádření pro BBC uvedl, že „… víme, že kondenzační pruhy a oblaka typu cirrus způsobují oteplování Země a v současnosti se dokonce domníváme, že je tento vliv významnější, než je vliv veškerého CO2, které kdy vyloučila veškerá letecká doprava.“ Vyčíslit přesný vliv kondenzačních pruhů na globální klima je extrémně obtížný a je spojen s vysokými nejistotami.
Některé studie v USA využily situace tři dny po 11. září 2001, kdy byla v celých USA zcela zastavena letecká doprava a srovnaly průměrné teploty v tomto třídenním období s průměrem pro stejnou periodu 1971 až 2000 a došly k závěru, že rozsah teplot byl v tyto tři dny statisticky vyšší, než je běžné. To souvisí s obecným faktem, že oblačnost snižuje teplotní rozsah – ve dne jsou teploty nižší, protože na zem dopadá méně slunečního záření, v noci naopak oblačnost funguje jako forma izolace, takže zachytává více tepla u země a teploty proto neklesají tak nízko, jako při jasné noční obloze. Ačkoliv se v roce 2001 ony tři dny teplota příliš nelišila od dní předchozích, byl plošně naměřen v průměru o 1 °C vyšší rozdíl mezi denním maximem a nočním minimem teploty vzduchu [1]. Jiná studie, která toto potvrzuje vyšla o rok později v prestižním časopise Nature a s výše uvedenými závěry se ztotožňovala [2]. Další studie se zabývala podobným vlivem a to již během druhé světové války [3]. Objevují se samozřejmě i kritici těchto studií, kteří argumentují, že daný vyšší rozsah mohl být dán velmi jasným počasí v tyto dny a že na základě tří dnů, které mohly být ovlivněny i dalšími faktory, nelze vyvozovat významné závěry.
Víte že?
Pokud se na závěr vrátíme k titulku tohoto článku, je už jasné, že ač nelze říci, že v oněch „bílých obláčcích“ nejsou žádné znečišťující látky, v naprosté většině se jedná o ledové krystalky vody.
Možná už se někdo z vás setkal s výrazem „chemtrails“. Jedná se o slovo odvozené právě od anglického „contrails“ (kondenzační stopa). Slovo chemtrails, odvozené od „chemická stopa“, souvisí s konspirační teorií založenou na názoru, že se nejedná o klasické kondenzační stopy, ale pruhy, do kterých jsou mj. vypouštěny různé škodlivé látky, ať už chemického či biologického původu. Podle různých alternativ této teorie se má jednat o viry, bakterie, plísně, kovy, polymerová vlákna atd. Situace dokonce došla tak daleko, že jedna komerční televize v České republice odvysílala reportáž zabývající se touto tématikou, na kterou v roce 2010 zareagovala odborná skupina zastoupená mj. i ČHMÚ ve společném prohlášení, jehož závěr zněl „..nezbývá než apelovat na zdravý rozum a v kondenzačních stopách nehledat, co tam není.“
[1] – Travis, D.J.; A.M. Carleton; R.G. Lauritsen (March 2004). „Regional Variations in U.S. Diurnal Temperature Range for the 11–14 September 2001 Aircraft Groundings: Evidence of Jet Contrail Influence on Climate“. J. Clim. 17 (5): 1123–1134.
[2] – Travis, D.J.; A. Carleton; R.G. Lauritsen (August 2002). „Contrails reduce daily temperature range“. Nature. 418 (6898): 601.
[3] – Andrew M. Carleton, Armand D. Silva, Jase Bernhardt, Justin VanderBerg and David J. Travis, Subregion-Scale Hindcasting of Contrail Outbreaks, Utilizing Their Synoptic Climatology*, Journal of Applied Meteorology and Climatology, 10.1175/JAMC-D-14-0186.1, 54, 8, (1733-1755), (2015).
Rád si ve volném čase hraji s daty, tvořím webové aplikace a hledám cesty, jak věci někam posunout.
Jsem autorem řady webových stránek věnovaných životnímu prostředí, například stránek a obsahu stránek infoviz.cz, na které najdete stovky infografik věnovaných tématům z oblasti počasí, klima, vody, kvality ovzduší a životnímu prostředí obecně. Dále jsem vytvořil stránky envidata.cz, kde jsou k dispozici tisíce analýz různých datových sad věnovaných právě počasí, klima, vodě a kvalitě ovzduší, a to jak pro ČR, tak globálně. Vytvořil jsem také tyto stránky enviblog.cz nebo rozcestník o kvalitě ovzduší na ovzdusi.cz.
Pracuji jako vedoucí oddělení kvality ovzduší na ČHMÚ Brno a jsem členem výboru České meteorologické společnosti.
Kondenzační stopy, aha. Nejsem si jistá. Nad Belgií teď pravidelně letadla létají ve stejných výškách a vzdálenostech a vytvářejí mříž! Ta následně vytváří prašné mraky, a ty se přetvoří na táhlé pravidelné mraky a následně se obloha zatemní. Je chladno, bez slunce a deštivo.
Je to každý den stejné. Teď jsou lety omezené. A i kdyby nebyli,tak letadlo nelétá takto pravidelně a kondenzační páry takto nepůsobí!
Proč to zatajujete? Kdo vám to nařizuje? Vždyť to dýchají i vaše děti? To se nestydíte tohle psát?
Hezký den,
nikdo nám nic nenařizuje, nic nezatajujeme – už jen proto, že pokud by to bylo tak, jak píšete, měl bych vlastní zájem na tom, aby to tak nebylo.
Kondenzační stopy představují téměř výhradně vodní páru vzniklou smísením horkého vzduchu z motoru s velmi chladným vzduchem v okolí.
Máte nějaké podložené argumenty pro své tvrzení nad rámec velmi subjektivních a sporadických “pozorování”?
Běžte zkontrolovat všechny ty letadla co lítají v těchto výškách, najdete je na všech mezinárodních letištích a jsou určeny pro lidi. Hlavně hledejte zda nemají systém který rozptyluje to velké množství chemikálií a kdo ho ovládá. Ze by pilot zmáčkl tlačítko a spustil nějaký zásobník co začne rozptylovat nějakou látku? Jistě že nic nenajdete. Jste pro smích a zbytečně konspirujete bez jediného přímého důkazu.
Je zvláštní, že při pohledu ze země jsou čáry za letadly bílé. Několikrát jsem v letadle viděl, jak vedle nás letí stejným směrem další letadlo a za ním byl pás úplně tmavého kouře.
Dobrý den, rád bych věděl, zda je věcně správné použití termínu kondenzace. Znamená to tedy, že vodní pára vždy projde kapalným skupenstvím, a pak ztuhne na malé krupičky ledu (a proto contrails), nebo se ve skutečnosti mění desublimací přímo na ledové krystalky (a název je spíše obecný)? Příp. pokud se objevují oba jevy, který z nich je výraznější a v jakém jsou poměru? Děkuji.